28. ledna 2017

Juno zdraví z mise u krále planet



Největší planeta Sluneční soustavy - Jupiter - má už od loňského léta návštěvu v podobě sondy Juno, pojmenované po sestře/manželce boha Jupitera. Juno je primárně zaměřena na studium vnitřní struktury krále planet a jeho magnetického pole, přesto se na její palubě našlo místo na malou digitální kameru, která během nejbližších průletů snímá bouřlivou atmosféru tohoto obra Sluneční soustavy. 

NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Elisabetta Bonora

NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Roman Tkachenko

NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Gerald Eichstaedt/John





Cizí planetární soustava



Ačkoli je tenhle blog hlavně o 'naší' Sluneční soustavě, nemohu zde neukázat následující ohromující video. Přišla totiž doba, kdy můžeme začít pozorovat i divy cizích planetárních systémů!



Díváme se na čtyři světy obíhající kolem hvězdy vzdálené od nás 129 světelných let. Všechny jsou obřími planetami kategorie Jupitera - díky tomu je můžeme na takovou vzdálenost pozorovat přímo. Video zachycuje sedm roků pozorování. Jeden celý oběh kolem své hvězdy trvá nejvnitřnější planetě asi 40 let (tedy něco mezi Saturnem a Uranem v naší Soustavě). Vnější, nejvzdálenější planeta hvězdu oběhne za více než 400 roků, což by v naší Soustavě bylo až daleko za Plutem.


A já jsem zvědav, kdy kolem cizích planet začneme detekovat jejich měsíce! Technologie se k tomu blíží každým dnem a jistě nás čeká mnoho nečekaných objevů a fascinujících pohledů na vzdálené světy cizích soustav.


18. ledna 2017

Jak rozvlnit prstenec


   Mise Cassini u Saturnu spěje ke svému velkému finále a družice se pravidelně přibližuje k vnějšímu okraji prstenců. Má tak parádní výhled na podrobnější detaily v jejich struktuře a na měsíčky obíhající v mezerách mezi nimi. Jedny z nejúžasnějších obrázků v historii planetárního výzkumu se sondě podařilo zachytit 16. ledna 2017. Jedná se o doposud nejostřejší pohled na měsíček Daphnis obíhající v Keelerově mezeře v Saturnově prstenci A.

Malý osmi kilometrový měsíček svým gravitačním působením způsobuje vlny, které se šíří strukturou prstence. Skoro už vidíme jednotlivé ledové hrudky tvořící prstenec. (Opravdu pouze skoro - rozlišení snímku je 168 metrů na pixel, takže i ty nejmenší tečky na obrázku jsou pořád shluky mnoha jednotlivých částic.)
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute


Na přiblíženém a zvětšeném snímku je vidět, že Daphnis má docela ostré hrany. Detaily v gravitační vlně způsobené obíhajícím měsíčkem jsou fantastické. 
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute/Phil Stooke


Tradičním složením snímků s různými filtry (v tomto případě zeleným a infračerveným) se můžeme kosmickým gravitačním tancem pokochat i v barvách.
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute/Ian Regan


Kromě podélného rozvlnění způsobuje Daphnis i vlny kolmo na rovinu prstenců, čímž vyzdvihuje materiál stovky metrů vysoko. Přitom tloušťka prstenců je běžně jen kolem deseti metrů.
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute


Umělecká ztvárnění výše zobrazeného jevu:
Justinas Vitkus
Larry Manofsky


Daphnis a jím způsobené vlnění v Keelerově mezeře známe díky družici Cassini již několik let. Dřívější snímky sice nedosahují takových detailů, zato poskytují širší záběr.
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute


   Tyto jevy jsou pro nás přirozenou gravitační laboratoří, kde můžeme studovat chování materiálu v rotujících discích, které pozorujeme napříč vesmírem v různých podobách - od planetárních prstenců, jež známe z naší Soustavy, přes kolabující prachoplynné disky, ze kterých se rodí hvězdy, až po spirální galaxie vyplňující kosmos. 
   Sonda Cassini, která nám tyto dech beroucí záběry poskytuje, je snad nejúžasnější kdy postavený stroj. Dobře vybavený robot na tom správném místě. Nenásilně využitý lidský um naplňující naší obecnou touhu po poznání, naše nutkání po věcech vzdálených... 
   Po Cassini se mi bude stýskat. Než ale letos v září zakončí svou misi ponořením do Saturnovy atmosféry, čeká ji ještě několik obletů vnějšího okraje prstenců, a pak průlety MEZI PRSTENCI A PLANETOU SAMOTNOU, kam se zatím žádná sonda neodvážila. Můžeme tedy očekávat perspektivy dosud neviděné i objevy nikým netušené!