15. září 2018

Trpasličí planeta 2013 FY27


   Na základě dat ze tří různých observatoří astronomové upřesnili parametry trpasličí planety 2013 FY27. Magellanův dalekohled o průměru 6,5 m poskytl fotometrická pozorování, Hubbleův vesmírný teleskop objevil u planety souputníka a síť radioteleskopů ALMA provedla termální měření.


2013 FY27 na fotce z HST
   Planeta 2013 FY27 obíhá Slunce za drahou Neptunu a jelikož byla objevena teprve nedávno, nemá zatím jméno a dokonce ještě ani katalogové číslo. Její průměr je přibližně 740 km a doprovází ji zhruba 190-ti kilometrový měsíc. Světelná křivka planety však nevykazuje žádné periodické změny jasnosti, které by umožnily zjistit její rotační periodu. To může znamenat vesměs dvě věci - že FY27 je souměrná sféra s globálně stejnobarevným povrchem nebo že je k nám natočená přímo svou rotační osou, takže se díváme na její pól a tím pádem i jak rotuje, vidíme stále stejnou část povrchu a celková jasnost planety se tak nemění.





   Za drahou Neptunu dnes známe necelé tři tisíce planetek. Pouze jedenáct z nich je určitě větších než 2013 FY27. Všech těchto 11 trpasličích planet má spíše světlejší povrchy a vyšší hustoty oproti ostatním menším planetkám, které bývají tmavší s hustotami nižšími, než má vodní led. 2013 FY27 je tak jedním z největších exemplářů přechodné kategorie těles mezi planetkami a trpasličími planetami. To, že největší trans-neptunické objekty vykazují již jiné spektrální charakteristiky, nejspíš souvisí s více faktory - jsou pravděpodobně plnohodnotněji diferenciované na těžší jádro a lehčí plášť, nestihly uvnitř ještě zcela vychladnout a díky vyšší přitažlivosti si snadněji udržují těkavé látky.
Umělecká představa jedenácti trans-neptunických trpaslíků větších než 800 km s jejich měsíci (přičemž Charon je sám měsícem Pluta). 2013 FY27 by na této grafice byla ještě o něco menší než Salacia:

Kometa mezi hvězdokupami


Na hranici viditelnosti pouhým okem se během letošních zářijových nocí proplétá periodická kometa 21P/Giacobini-Zinner mezi hvězdokupami a mlhovinami souhvězdí Vozky a Blíženců.

Modrozelená „Zinnerka“  7. září

21P/Giacobini-Zinner 9. září

Trojúhelníková konstelace komety s hvězdokupami M38 a M36

Kometa 21P, hvězdokupa M36 a hvězdokupa M38 svíraly 9. září pravý úhel

Slabě svítící mlhoviny v pozadí vyniknou na delší expozici s použitím H-alfa filtru

Detail na kometu u červeně zářících mlhovin

Na širším pohledu je dole vidět další hvězdokupa (M37)

Zatímco kometa mířila na setkání se třetí hvězdokupou, proletěl při snímání na obloze zároveň meteor

„Zinnerka“ míjela hvězdokupu M37 10. září

21P u M37 (vpravo je M36)

21P u M37

21P míjí M37

Kometa 21P opouští hvězdokupu M37

13. září kometa přešla z Vozky do Blíženců, kde jí čeká setkání se čtvrtou hvězdokupou 

Hvězdokupou M35 kometa proletí přímo skrz

21P se blíží k M35

Vedle hvězdokupy M35 se nachází i vzdálenější NGC 2158

Do hvězdokupy M35 vletěla „Zinnerka“ 15. září 

Zelená kometa mezi modrými hvězdami
© Gregg Ruppel

21P v M35 přihlíží NGC 2158
© Chris Schur

Průlet komety hvězdokupou M35
© Steven Bellavia

Po průletu hvězdokupou kometa 16. září zamířila mezi další mlhoviny
© Waldemar Skorupa

Giacobini-Zinner 17. září u mlhoviny IC 443
© Gerald Rhemann

Kometa 21P/Giacobini-Zinner 18. září
© Rolando Ligustri

7. září 2018

Poznatky z pokladnice Jupiterovy


   Jupiterův systém je zásobárna rozmanitých světů, rozličných procesů, ojedinělých fenoménů i překvapivých souvislostí. Projděte si následující (zcela neúplný) souhrn poznatků o Jupiterově soustavě z poslední doby.

   Před více než rokem jsem zde informoval o dvou nově objevených měsících planety Jupiter. Astronomové pokračovali v prověřování dalších kandidátů viditelných na snímcích v okolí planety, aby letos mohli potvrdit deset dodatečných přírůstků k rodině oběžnic největší planety Sluneční soustavy. Počet známých přirozených satelitů Jupiteru se tak vyšplhal na 79. Mezi nově objevenými měsíčky vyčnívá objekt přezdívaný Valetudo, který obíhá Jupiter v opačném směru než ostatní měsíčky v téže oblasti. Dříve či později se tak s některým z nich srazí.
 ---

   Zůstaňme ještě u měsíců Jupitera a podívejme se na ty největší - Galileovské. Kosmická sonda Juno, která momentálně kolem Jupiteru obíhá (a je tak vlastně jeho 80. známým satelitem), zaměřila svůj infračervený snímač JIRAM na vulkanicky aktivní měsíc Io a mezi jeho známými sopkami objevila i jedno nové aktivní místo.


    Location of Io's New Hotspot | NASA/JPL-Caltech/SwRI/ASI/INAF/JIRAM

 ---

   Síť radioteleskopů ALMA provedla termální pozorování měsíce Europa.


 ---

   Radioteleskopy Nançay Decameter Array pozorovaly interakce magnetických polí Jupiteru a měsíce Ganymed:

 ---

   I data ze sondy Galileo, která Jupiterův systém zkoumala v letech 1995-2003, přináší dodnes nové objevy o magnetosféře Ganymedu. Ukázalo se dokonce, že Ganymed generuje masivní magnetické vlny.

    Jupiter’s moon Ganymede has powerful chorus waves | NASA/ESA/A. Feild (STScI)

 ---

   Pozemní spektrografy se podívaly na strukturu a složení mraků Velké rudé skvrny v atmosféře Jupiteru.


 ---

   Poznatky ohledně výskytu a chování prachu v různých oblastech Jupiterova systému shrnuje následující práce:

 ---

   Zpátky k družici Juno, která Jupiter obíhá v současné době a zaměřuje se hlavně na studium Jupiterovy vnitřní struktury a jeho magnetického pole. Měření Juno ukazují, že magnetické pole Jupiteru není jednoduchým dipólem, ale má póly tři.


 ---

   Sonda Juno při každém průletu nejnižším bodem její dráhy kolem Jupiteru (perijovum) také snímkuje jeho barevnou dynamickou atmosféru. Obrázky z posledních několika průletů najdete pod následujícími odkazy:


    Eleven perijoves | NASA/JPL/SwRI/MSSS/Seán Doran