Zase ta Cassini

   Americká vlajková loď meziplanetárního průzkumu koncem letošního června zahájila již neuvěřitelný dvanáctý rok vědecké činnosti na oběžné dráze Saturnu! Zásoby paliva ovšem nejsou nekonečné, a tak se mise Cassini pomalu blíží ke svému spektakulárnímu vyvrcholení, kdy bude v roce 2017 navedena přímo do Saturnovy atmosféry a během své poslední divoké jízdy nám poskytne jedinečné informace o počasí na planetě jeden a půl miliardy kilometrů vzdálené.

   Nicméně během letošního roku Cassini využívá svůj čas manévrováním mezi ledovými světy, které Saturn obíhají, a zaměřuje se na jejich studium. Každým bližším průletem kolem některého z měsíců Cassini vyjasňuje naše představy o Saturnově systému, Sluneční soustavě a našem místě ve Vesmíru. Každým průletem družice zpřesňuje mapy a přináší nádherné snímky exotických světů...

   V polovině července začala Cassini již svůj 219. oběh kolem plynného obra. Cestou potkala tyto kosmické drahokamy:

Kolem prstenců tančící měsíček Epimetheus.

Vznášející se srpky Encelada a Dione. Všimněte si, jak jsou vidět i Sluncem neozářené polokoule měsíců - to díky světlu odraženému od Saturna.

Enceladus. Bělejší než bílá! Enceladus je nejsvětlejším tělesem v celé Sluneční soustavě - odráží 99% dopadajícího světla. Kdyby byl náš Měsíc takto bílý, ozařoval by oblohu skoro jako druhé Slunce. Noci kolem novoluní by tak byly vzácnými okamžiky tmy.

Psychedelické tvary na Enceladově ledovém povrchu vyniknou v 'neviditelných' vlnových délkách světla. Cassini při focení používá infračervené, zelené a ultrafialové filtry. Mozaiku poskládala Eli Bonora.

Druhý největší měsíc Saturnu je ledová Rhea. S průměrem 1 528 km je nejmenším tělesem Sluneční soustavy, které se ještě nachází v hydrostatické rovnováze. Spousta menších těles sice ještě má zhruba kulatý tvar, nikoli však ve zcela rovnovážném stavu. Rhea má vesměs jednotvárný povrch hodně posetý krátery. Jeden z těch výraznějších je mladý kráter Inktomi se zřetelně světlejším vyvrženým materiálem okolo.

Má oblíbená Dione s rozdrásanou krajinou ('wispy terrain'). Barevný pohled z infračervených, zelených a UV snímků vytvořila Eli Bonora.

Následující tři dechberoucí detaily Dione dal dohromady Maksim Kakitsev:

Images Credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Zdroj barevných obrázků: UnmannedSpaceflight.com

Poklady pána prstenců

Druhá největší planeta ve Sluneční soustavě - Saturn - se systémem prstenců a rodinkou roztodivných měsíců je fantastickou pokladnicí neobvyklých přírodních výtvorů. Díky družici Cassini, která saturnskou soustavu dlouhodobě studuje, je nám tato pokladnice doširoka otevřena. Prohlédněte si malou galerii snímků nejen z poslední doby:

Struktura a rozdělení překrásných prstenců Saturnu.

Malý nepravidelný měsíček Prometheus svou gravitací takto narušuje strukturu okrajového Saturnova prstence F.

Saturn a jeho největší měsíc Titan, aneb dvě dynamické atmosféry v jednom systému.

 

Titan je pod neprůhlednou oranžovou atmosférou zcela skryt. Chceme-li nahlédnout pod její závoj, musíme se na něj 'podívat' v infračerveném spektru.

Další možností, jak spatřit povrch Titanu a jeho krajinu, je použití radarového snímkování.

Měsíc Tethys je pětkrát menší, než Titan. Je to ledová koule jen s jemnými barevnými odstíny.

Na povrchu Tethys byly nedávno detailně nafoceny zvláštní červené linie. Jakoby někdo ledovou krajinu pocákal barvou : )
Více informací k novým snímkům Tethys najdete třeba na Kosmonautixu.

V řecké mytologii je Tethys matkou Dione. Zde jsou oba ledové měsíce nesoucí jejich jména.

Na závěr krásná Dione zblízka

Images Credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Přehlídka vzdálených světů

Kosmické sondy neúnavně plují na gravitačních vlnách napříč naší Soustavou a domů posílají pozdravy z různých koutů tohoto skvostného božího stvoření.

Družice Dawn se přiblížila k trpasličí planetě Ceres natolik, že už se jí ani celá nevejde do objektivu, a tak snímky nabývají na detailech:

Eli Bonora vytvořila z některých snímků krásně ostrou mozaiku povrchu, který je posetý nejrůznějšími geologickými útvary. Vlevo nahoře u okraje disku je krásně z profilu vidět uskupení slavných světlých skvrn, jejichž povaha stále zůstává záhadou. Detaily kolem velké impaktní pánve v dolní části by se daly sledovat celý den. Tolik procesů si muselo před věky pohrát s povrchem tohoto unikátního světa:

Podobná ledová koule, ovšem poněkud vzdálenější, je Dione u Saturnu. Sonda Cassini tento krásný měsíc nedávno poctila svou předposlední návštěvou:

Kombinací zelených, infračervených a UV snímků vznikají pěkné mozaiky. Barvy zachycují skutečnou variabilitu povrchu, ovšem v mnohem výraznějších odstínech, než by vidělo lidské oko naživo:

Pár barevných náhledů konečně zveřejnila i mise Rosetta od komety 67p, kterou tato evropská družice dlouhodobě zkoumá. Na povrchu komety se po půl roce probudil z hibernace přistávaci modul Philae, takže se možná ještě dočkáme zajímavých měření přímo na jádře komety:

Při pohledu z větší dálky je vidět, že kometám se po právu říká vlasatice. Tady má pořádný číro : )

Na závěr se podíváme na samý okraj zmapované Sluneční soustavy. Tento okraj se každým okamžikem rozšiřuje, jak se sonda New Horizons řítí k Plutu a Charonu. K nejtěsnějšímu přiblížení dojde už za tři týdny! Tehdy v dech beroucích detailech spatříme hned dva dosud nepoznané světy a jejich měsíčky. Prozatím ty nejlepší snímky vypadají takto:

Kdo by chtěl sledovat dění kolem objevitelské cesty do Kuiperova pásu v přímém přenosu, doporučuji toto fórum.

Klenoty Hladoleta

   Hladolet je staročeský název pro druhou největší planetu Sluneční soustavy. Prstenci ozdobený Saturn ve své gravitační náruči třímá kolekci vzácných šperků v podobě rozličných měsíců. Do tohoto fascinujícího klenotnictví vzdálených světů můžeme nahlížet prostřednictvím americké sondy Cassini, která se nyní opět pohybuje po dráze, kdy při každém oběhu kolem Saturnu potkává hned několik těchto drahokamů.

   Následující obrázky byly pořízeny začátkem května během 215. obletu Saturnu družicí Cassini:

Rozdrásaná polokoule měsíce Dione je ukázkovým příkladem dramatických geologických procesů,  které v minulosti běsnily v Saturnově systému. Stovky kilometrů dlouhým prasklinám v Dionině ledové kůře se v angličtině říká wisps, 'cáry'. Zdalipak jsou vytvořeny tektonickými pohyby, obřím impaktem, slapovým namáháním, termodynamickými procesy či úplně jinak zůstává k vyzkoumání budoucím robotům a jednou třeba i lidským posádkám, které k těmto exotickým světům vyrazí.

Ačkoli Slunce na tomto snímku osvětluje pouze tenký srpek měsíce Tethys s obří dopadovou pánví Odysseus vlevo nahoře, je krásně vidět, jak paprsky odražené od Saturnu nasvěcují i tmavou polokouli měsíce. Podobný efekt znají pozorovatelé pozemské oblohy jako tzv. popelavý svit Měsíce.

   Zdá se, že Tethys i Dione jsou kromě her světla a stínu dnes už jen mrtvými tělesy. To se však rapidně mění, pokud se posuneme k největšímu ze Saturnových svěřenců...

Majestátný Titan je totiž jediným měsícem v celé Sluneční soustavě s hustou atmosférou. Už to přináší na tento mimozemský svět mnoho akce v podobě počasí. Poryvy větrů unášejí lehčí materiál, metanové mraky zajišťují kapalinový cyklus. To dohromady způsobuje erozi a přetváření krajiny. Atmosféra je "nafouknutá" stovky kilometrů vysoko a u povrchu je o polovinu vyšší tlak než na Zemi. Zdá se, že Titan postihují vydatné bouře a nad jižním pólem byl pozorován obří atmosférický vír. Celé dění navíc podléhá sezónním změnám, jelikož Saturnův systém zažívá střídání ročních období. To vše činí měsíc Titan jednou z nejlákavějších destinací lidského průzkumu.

   Přesto se mezi Saturnovými klenoty nachází jedno snad ještě úžasnější místo! Miniaturní Enceladus svými polárními gejzíry usadil do židle nejednoho planetologa. Počasí je jedna věc, ale skutečná probíhající geologická aktivita otevírá rozsáhlé spektrum zajímavých možností a poskytuje ke studiu dynamický přírodní sytém se svými zákonitostmi a unikátními projevy. A jelikož výtrysky vody, minerálů a organických látek z jižního Enceladova pólu ukazují na existenci podpovrchového oceánu, stal se tento malý ledový svět horkým kandidátem pro hledání mimozemského života. Protože kde je voda, tam vždy něco žije...

Images Credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Processed by: Eli Bonora

Source: UnmannedSpaceflight.com

Saturnovy dětičky

   Tak fantastický a přesto zcela skutečný je svět obří planety Saturn, jeho prstenců a ledových měsíců. Pohledy na systém těchto podivných světů nám zprostředkovává americká sonda Cassini, která krouží kolem Saturnu už jedenáctým rokem. Dalších sedm let jí trvalo jenom od Země k Saturnu doletět, přesto po bezmála dvaceti letech v kosmickém prostoru posílá zpátky domů data a snímky vskutku mimozemských krajin. 

   V nedávné době byla upravena oběžná dráha sondy zpátky do roviny oběhu měsíců, takže přicházejí jedny z posledních snímků těchto rozmanitých světů před koncem mise v roce 2017. Při průletu nad nepříliš zmapovanými oblastmi severního pólu měsíce Iapetus navšívila Cassini naposledy tento prazvláštní dvoubarevný svět:

zdroj: UnmannedSpaceflight.com

zdroj: UnmannedSpaceflight.com

   V únoru se Cassini přiblížila k ledové kouli zvané Rhea. S průměrem kolem 1 500 km je to druhý největší měsíc Saturnu. Barevné rozdíly povrchu jsou mnohem subtilnější, než u výše ukázaného Iapeta.

zdroj: Planetary.org

   Včera na Zemi dorazily snímky z těsného průletu kolem měsíce Dione a už je na světě barevná mozaika! Zmrzlá mimozemská krajina je rozeklaná prasklinami a ledovými útesy. Jaké procesy v minulosti takto rozvrásnily Dionin povrch? Zajmavé je, že druhá polokoule měsíce je bez fraktur, pouze posetá všudypřítomnými krátery.

zdroj: UnmannedSpaceflight.com

   Další návštěvu měla Cassini o víkendu u měsíce Tethys. Svět podobné velikosti jako Dione, tedy kolem 1 100 km, vykazuje mnohem menší barevné rozdíly a namísto potrhané krajiny vidíme jednu z největších impaktních pánví v celé Sluneční Soustavě zvanou Odysseus Basin.

zdroj: UnmannedSpaceflight.com

   Tolik souhrn nejnovějších snímků chladných světů u vzdáleného Saturnu. Mezitím astronomická komunita čeká na nové snímky mnohem bližší ledové koule! První mapování největšího asteroidu totiž právě začíná!