Zase ta Cassini

   Americká vlajková loď meziplanetárního průzkumu koncem letošního června zahájila již neuvěřitelný dvanáctý rok vědecké činnosti na oběžné dráze Saturnu! Zásoby paliva ovšem nejsou nekonečné, a tak se mise Cassini pomalu blíží ke svému spektakulárnímu vyvrcholení, kdy bude v roce 2017 navedena přímo do Saturnovy atmosféry a během své poslední divoké jízdy nám poskytne jedinečné informace o počasí na planetě jeden a půl miliardy kilometrů vzdálené.

   Nicméně během letošního roku Cassini využívá svůj čas manévrováním mezi ledovými světy, které Saturn obíhají, a zaměřuje se na jejich studium. Každým bližším průletem kolem některého z měsíců Cassini vyjasňuje naše představy o Saturnově systému, Sluneční soustavě a našem místě ve Vesmíru. Každým průletem družice zpřesňuje mapy a přináší nádherné snímky exotických světů...

   V polovině července začala Cassini již svůj 219. oběh kolem plynného obra. Cestou potkala tyto kosmické drahokamy:

Kolem prstenců tančící měsíček Epimetheus.

Vznášející se srpky Encelada a Dione. Všimněte si, jak jsou vidět i Sluncem neozářené polokoule měsíců - to díky světlu odraženému od Saturna.

Enceladus. Bělejší než bílá! Enceladus je nejsvětlejším tělesem v celé Sluneční soustavě - odráží 99% dopadajícího světla. Kdyby byl náš Měsíc takto bílý, ozařoval by oblohu skoro jako druhé Slunce. Noci kolem novoluní by tak byly vzácnými okamžiky tmy.

Psychedelické tvary na Enceladově ledovém povrchu vyniknou v 'neviditelných' vlnových délkách světla. Cassini při focení používá infračervené, zelené a ultrafialové filtry. Mozaiku poskládala Eli Bonora.

Druhý největší měsíc Saturnu je ledová Rhea. S průměrem 1 528 km je nejmenším tělesem Sluneční soustavy, které se ještě nachází v hydrostatické rovnováze. Spousta menších těles sice ještě má zhruba kulatý tvar, nikoli však ve zcela rovnovážném stavu. Rhea má vesměs jednotvárný povrch hodně posetý krátery. Jeden z těch výraznějších je mladý kráter Inktomi se zřetelně světlejším vyvrženým materiálem okolo.

Má oblíbená Dione s rozdrásanou krajinou ('wispy terrain'). Barevný pohled z infračervených, zelených a UV snímků vytvořila Eli Bonora.

Následující tři dechberoucí detaily Dione dal dohromady Maksim Kakitsev:

Images Credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Zdroj barevných obrázků: UnmannedSpaceflight.com

Saturnovy dětičky

   Tak fantastický a přesto zcela skutečný je svět obří planety Saturn, jeho prstenců a ledových měsíců. Pohledy na systém těchto podivných světů nám zprostředkovává americká sonda Cassini, která krouží kolem Saturnu už jedenáctým rokem. Dalších sedm let jí trvalo jenom od Země k Saturnu doletět, přesto po bezmála dvaceti letech v kosmickém prostoru posílá zpátky domů data a snímky vskutku mimozemských krajin. 

   V nedávné době byla upravena oběžná dráha sondy zpátky do roviny oběhu měsíců, takže přicházejí jedny z posledních snímků těchto rozmanitých světů před koncem mise v roce 2017. Při průletu nad nepříliš zmapovanými oblastmi severního pólu měsíce Iapetus navšívila Cassini naposledy tento prazvláštní dvoubarevný svět:

zdroj: UnmannedSpaceflight.com

zdroj: UnmannedSpaceflight.com

   V únoru se Cassini přiblížila k ledové kouli zvané Rhea. S průměrem kolem 1 500 km je to druhý největší měsíc Saturnu. Barevné rozdíly povrchu jsou mnohem subtilnější, než u výše ukázaného Iapeta.

zdroj: Planetary.org

   Včera na Zemi dorazily snímky z těsného průletu kolem měsíce Dione a už je na světě barevná mozaika! Zmrzlá mimozemská krajina je rozeklaná prasklinami a ledovými útesy. Jaké procesy v minulosti takto rozvrásnily Dionin povrch? Zajmavé je, že druhá polokoule měsíce je bez fraktur, pouze posetá všudypřítomnými krátery.

zdroj: UnmannedSpaceflight.com

   Další návštěvu měla Cassini o víkendu u měsíce Tethys. Svět podobné velikosti jako Dione, tedy kolem 1 100 km, vykazuje mnohem menší barevné rozdíly a namísto potrhané krajiny vidíme jednu z největších impaktních pánví v celé Sluneční Soustavě zvanou Odysseus Basin.

zdroj: UnmannedSpaceflight.com

   Tolik souhrn nejnovějších snímků chladných světů u vzdáleného Saturnu. Mezitím astronomická komunita čeká na nové snímky mnohem bližší ledové koule! První mapování největšího asteroidu totiž právě začíná!

Pohlednice odjinud

Všechno v Soustavě je v neustálém vzájemném pohybu. Následující animace zachycují tento pohyb ve dvou odlišných koutech Soustavy. 

Koncem ledna proletěl kolem systému Země-Měsíc relativně velký asteroid. Tato sekvence radarových snímků zachycuje i malý měsíček, který kolem třísetmetrového asteroidu vesele obíhá. Jen si to představte: Hrouda kamení v doprovodu svého měsíčka stovky let krouží kolem jediného světla široko daleko a najednou se z okolní temnoty vynoří obrovská modrobílá Země se svým majestátným Měsícem. Asteroid jen rychle prosviští kolem, jen tak tak, že stihne žasnout nad tou krásou. Ještě dlouho si budou s měsíčkem povídat o Modré planetě a jejím šedavém průvodci. 

Lidé na Zemi ovšem o planetce a jejím průletu věděli dávno dopředu. V katalozích je zanesená pod označením '2004 BL86' a víme, že má rozměry kolem 300 metrů. Další, ještě o něco bližší, setkání se srovnatelně velkým asteroidem čeká Zemi až v roce 2027. Pokud odněkud nepřiletí něco, čeho jsme si nevšimli... 

Takto kolem sebe obíhají Pluto s Charonem. Jejich vzájemný pohyb skutečně nemá obdoby - oboustraně vázaná rotace zajišťuje téměř neměnnou polohu těles vůči sobě. Z pohledu Pluta Charon prostě visí na obloze. Stejnětak z Charonova pohledu Pluto. A kolem nich tančí celá obloha. Sonda New Horizons, která sekvenci pořídila, je od Pluta s Charonem pořád dál, než je Země od Slunce. Ovšem kilometry ubývají doslova s každou sekundou! 

---

Následují snímky několika různých kosmických orbů.

(klik na obrázek pro zvětšení)

Uživatel Gerald z fóra Unmanned Spaceflight pěkně zpracoval poslední sekvenci navigačních snímků trpasličí planety Ceres. Mezitím už na Zemi dorazila další sekvence, která konečně ukáže celý povrch Cerery, jelikož se snímala celá jedna rotace planetky. Navíc v rozlišení, které pravděpodobně ukončí spekulace o povrchových útvarech. I vědci mají o víkendu volno, takže pravděpodobně už v pondělí skutečně poprvé uvidíme povrch trpasličí planety! 

Rhea. Největší z ledových měsíců Saturnu. Perfektní podrobnou mozaiku z velmi čerstvých snímků sestavila Emily Lakdawalla. Rhea je o něco větší než Ceres a hlavně obíhá v úplně jiném prostředí Soustavy. Uvidíme, čím si tato dvě ledová tělesa budou podobná a čím se budou lišit. 

Další Saturnův společník, tentokrát největší jeho měsíc vůbec a druhý největší v celé Sluneční soustavě - Titan. S hustou oranžovou atmosférou je snad nejmystičtějším světem Soustavy. Zhruba v této podobě přicházejí fotky ze sondy. Všechno ostatní už je "jen" šikovné zpracování dat. Snímky pořizuje úžasná sonda Cassini, která krouží kolem Saturnu už neuvěřitelných deset let! I letos vytrvalého pozemského průzkumníka čeká několik zajímavých průletů kolem Saturnových měsíců. Tento snímek Cassini pořídila při únorovém setkání s Titanem. 

Netřeba představovat životodárné Slunce. Díky němu můžeme vidět ostatní světy. V uplynulém týdnu se nad slunečním povrchem vznášel dlouhý filament plazmy viditelný na snímku ze sluneční observatoře SDO. Filament se táhne od pravého okraje slunečního disku doleva směrem ke středu a pak trochu dolů.