24. února 2017

Epimetheovy rýhy, osvětlená noc a vrtule v prstencích


Krátké týdenní orbity přinesly 21. února 2017 sondě Cassini další rande se stokilometrovým měsíčkem Epimetheus nebo třeba dech beroucí pohledy na strukturu Saturnových prstenců.

Na následujícím snímku si kromě všudypřítomných kráterů povšimněte také jemných rozdílů v odstínech krajiny a zejména dobře patrných rýh, které brázdí Epimetheův pozoruhodný povrch:
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Rovnoběžné rýhy ve výřezu níže připomínají tajemné linie na pozemské planině Nazca:
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Díky světlu odraženému od Saturnu a jeho prstenců můžeme mlhavě vidět i noční stranu Epimethea. (Ono bílé zrnění způsobují částice kosmického záření dopadající na citlivý CCD čip):
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

aktualizace 7.7.2017: 
Zpracovaný snímek Epimethea z 21. února se objevuje na Photojournalu NASA - viz. PIA21335
O detailním obrázku a dalších podrobnostech píše také Kosmonautix.cz.

Odhlédneme-li od Epimethea směrem k prstencům, spatříme vskutku zajímavé struktury: Hustotní vlny (připomínající linky čárového kódu) způsobené orbitální rezonancí částic prstence s většími Saturnovými měsíci; či obzvláště fascinující světlou šmouhu ve tvaru vrtulky, která je tvořena shlukujícím se materiálem prstenců, jenž se postupně nabaluje a vytváří zárodek nového měsíčku:
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Saturnův systém je úžasná přírodní laboratoř pro výzkum rozličných fyzikálních procesů a já už nyní doufám, že se současné generace dožijí následovníka dosluhující družice Cassini, protože tyto její detailní obrázky nám naznačují, že mnoho famózních podrobností je našim zrakům dosud skryto a ukazují o kolik víc se toho s opět o něco modernější přístrojovou výbavou budeme moci dozvědět.

8. února 2017

Mimas


   Saturnův měsíc Mimas je při svém průměru necelých 400 kilometrů nejmenším známým tělesem ve Sluneční soustavě, o kterém lze ještě prohlásit, že je kulaté. Ostatní menší měsíčky i asteroidy mívají již tvary nepravidelné. Ze všech kulatých Saturnových měsíců obíhá ledový Mimas nejblíže k prstencům planety, za jejichž vnějším okrajem teď každý týden prolétá družice Cassini. Ta má tedy nyní poslední příležitosti nafotit si Mimase, než sama svojí dráhu ještě více zkrátí a začne se prosmýkat mezi vnitřním okrajem prstenců a atmosférou Saturnu, do které v září zamíří k zániku.


Mimas je (tak jako ostatní členové Saturnovy rodinky) díky úspěšné misi Cassini poměrně dobře zmapován. Přesto každé čerstvé syrové snímky nabízejí nové úhly pohledu a jiné světelné podmínky. Následující sekvence byla pořízena 30. ledna 2017:







Odletová sekvence připomínající, že Cassini dokončuje průzkum Saturnova systému a my se s ní budeme muset letos v září rozloučit. Tak, jako se ona postupně loučí s jednotlivými měsíci:

3. února 2017

Epimetheus překvapuje


   Věda je v podstatě neustálé odhalování vlastních omylů. Ovšem obzvláště u astronomie je toto odhalování zároveň někdy neuvěřitelným dobrodružstvím. Dosluhující mise Cassini u Saturnu totiž přináší další překvapivé objevy, tentokrát od jednoho z nepravidelných měsíčků prstenci ověnčené planety, od měsíčku Epimetheus.

Epimetheus obíhá Saturn v prostoru mezi jeho prstenci a jiným, o něco větším a kulatějším měsícem Mimas. Jelikož družice Cassini momentálně prolétá  právě za vnějším okrajem prstenců, mohla 30. ledna 2017 nafotit následující sekvence Epimethea, který se zrovna vyskytl poblíž (jednalo se o necílený průlet):
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Epimetheus je sice převážně z vodního ledu, ale ani to už při rozměrech 130×115×105 km nestačí, aby se vlastní gravitací zakulatil. Zůstává tak tvaru spíše 'bramborovitého':


Poslední (nejbližší) fotka je ze vzdálenosti zhruba 6 000 km a dosahuje rozlišení okolo čtyřiceti metrů na obrazový bod. Suverénně nejlepší detaily, které jsme dosud na Epimetheovi mohli spatřit! A dlouho ani lepší neuvidíme - Cassini letos v září končí a žádný jiný samolet se v současné době k Saturnu nechystá:
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

A co že jsou ty překvapivé objevy? Za prvé to jsou podlouhlé linie ne nepodobné těm, které známe na Marsově měsíčku Phobos. Jenže Phobos má úplně jiné složení, je asi pětkrát menší a na něm pozorované linie se dávají do souvislosti buď s jeho velkým kráterem Stickney nebo s faktem, že obíhá kolem Marsu příliš blízko a gravitační slapy ho začínají trhat na cucky. Ani jedno ale není případ Epimethea. Mohou být jeho linie způsobeny třeba 'deštěm' částic ze Saturnových prstenců? Nebo v tom má prsty taky gravitace a linie souvisí s faktem, že Epimetheus sdílí svou dráhu s jiným měsíčkem jménem Janus, se kterým si každé čtyři roky prohazují pozice? Pravděpodobně půjde ještě o něco jiného - skrze tyto snímky často objevujeme dosud neznámé fyzikální procesy:
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Další pozoruhodnou strukturou jsou jiné - paralelní a více koncentrované linie připomínající duny. Písečné duny samozřejmě známe z těles s atmosférou (Země, Mars, Titan) a viděli jsme něco takového dokonce i na prťavé kometě. To jsou ovšem všechno aktivní tělesa! Kde se vzaly duny na ledovém Epimetheovi?
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Některé jámy na povrchu Epimethea vypadají spíše jako jako následky zhroucení, či propadnutí než jako jizvy po impaktech. To, spolu s viditelně dvoubarevnou texturou na svazích stěn kráterů, je další zajímavostí malého ale pestrého Saturnova měsíčku:
NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute/charborob