Dvanáctého července 2017 se od jižního kontinentu odlomil jeden z největších zaznamenaných ledovců v historii. Antarktický ledový šelf nazývaný Larsen C tak přišel o bezmála 6 000 čtverečních kilometrů ledu, tedy zhruba 10% jeho původní rozlohy. Přes bilión tun vážící ledová kra o rozloze Moravskoslezkého kraje nyní volně pluje oceánem. Zemi snímkující družice si tuto událost samozřejmě nenechaly ujít...
Nejdříve se podíváme na letecké snímky praskliny mezi šelfem Larsen C a oddělujícím se ledovcem pořízené 10. listopadu 2016. Prasklina byla bedlivě sledována několik roků, ovšem během toho letošního nabralo její rozšiřování závratné tempo.
Prasklinu monitorovala například dvojice satelitů Sentinel-1A a Sentinel-1B evropského projektu Copernicus. Následující gif ukazuje její vývoj mezi lednem 2016 a lednem 2017.
 |
| ESA / Copernicus / Sentinel |
Monitorování družicemi Landsat ukázalo, že než se prasklina dostala do stavu v roce 2016, trvalo jí to přes deset let.
 |
| NASA / USGS / Landsat |
Družice Terra vyfotila zvětšující se trhlinu 22. srpna 2016 přístrojem MISR. Načervenalý odstín je způsoben nízko ležícm Sluncem, které se za jižním polárním kruhem v srpnu stále plouží jen těsně nad obzorem.
 |
| NASA / GSFC / JPL / Terra |
Rozsah praskliny 17. června 2017 ukázaly termální snímky pořízené aparaturou TIRS na družici Landsat 8.
 |
| NASA / USGS / Landsat 8 |
 |
| NASA / USGS / Landsat 8 |
28. června 2017 se na prasklinu podíval svým radarem (SAR) satelit Sentinel-1A.
 |
| ESA / Copernicus / Sentinel-1A |
Definitivní odlomení ledovce A-68 od šelfu Larsen C pak 12. července zaznamenalo hned několik satelitů.
Snímek z družice Sentinel-1B.
 |
| ESA / Copernicus / Sentinel-1B |
Termální snímek aparaturou MODIS na družici Aqua (vlevo) a panchromatický snímek přístrojem VIIRS na družici Suomi NPP (vpravo).
Šelf Larsen C sledovala i japonská družice ALOS-2. Snímky před oddělením ledovce jsou z 19. srpna 2016 a po odlomení z 21. července 2017.
Jak je vidět, mezera mezi šelfem a ledovcem se od 12. července výrazně zvětšila a od ledovce A-68 se navíc začaly odlamovat menší kusy.
Na závěr si dáme opět infračervené snímky z družice Landsat 8. Ten poslední je z 21. července 2017.
 |
| NASA / GSFC / UMBC / JCET / Christopher A. Shuman |
Vývoj a pohyb v současnosti největšího samostatně plujícího ledovce bude jistě nadále sledován. Jeho oddělení však s globální změnou klimatu přímo nesouvisí. Odlamování ledovců je běžný geologický proces, jehož hlubší souvislosti ještě nejsou zcela vysvětleny. Satelitní monitorování nám je však postupně pomáhá objasňovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat