A je to za námi! Nejenže sonda New Horizons průlet kolem Pluta úspěšně přežila, ale také během něj nashromáždila několik desítek gigabajtů dat, která bude v následujících šestnácti měsících postupně odesílat na Zemi. (Pamatujete na připojení k internetu přes pevnou linku? Přenos od Pluta je ještě mnohem pomalejší...)
První set snímků, které sonda zatím v komprimovaných náhledech odeslala dychtivým pozemšťanům, si můžete prohlédnout níže v různých zpracováních od vědců, umělců i nadšenců : )
Pohleďte! Trpasličí planeta Pluto v celé své kráse ve skoro přirozených barvách:
Credit: NASA/JHUAPL/SWRI
Jedinečný ostrý pohled na polokouli Pluta, která je vždy odvrácená od Měsíce Charon. Podél rovníku vidíme tmavý, krátery posetý povrch. Množství stop po dávných impaktech naznačuje velké stáří této oblasti (v miliardách let). I přesto se na ní ale vyskytují stopy po geologické aktivitě, například v podobě dvou horizontálních fraktur vlevo.
Celá horní polokoule je pokrytá světlejším materiálem s nejsytějším odstínem kolem severního pólu planetky. Patrně se jedná o poměrně tenkou vrstvu, jelikož pod ní lze místy rozeznávat jen lehce překrytou topografii terénu. Zcela vpravo na okraji disku je třeba krásně patrný hluboký kaňon se zvrásněným okolím. Ovšem nejsvětlejší oblast ve tvaru srdce, formálně nazvaná po objeviteli Pluta - Tombaugh Regio, ze zmrzlého oxidu uhelnatého zahladila většinu původních útvarů. Její stáří už bude jen v milionech let.
Celá horní polokoule je pokrytá světlejším materiálem s nejsytějším odstínem kolem severního pólu planetky. Patrně se jedná o poměrně tenkou vrstvu, jelikož pod ní lze místy rozeznávat jen lehce překrytou topografii terénu. Zcela vpravo na okraji disku je třeba krásně patrný hluboký kaňon se zvrásněným okolím. Ovšem nejsvětlejší oblast ve tvaru srdce, formálně nazvaná po objeviteli Pluta - Tombaugh Regio, ze zmrzlého oxidu uhelnatého zahladila většinu původních útvarů. Její stáří už bude jen v milionech let.
Snímek se zvýrazněnými barvami navíc odhalí jemnější nuance odstínů různých oblastí, což pomáhá při určování přesného složení povrchu:
Credit: NASA/JHUAPL/SWRI
Hned je vidět, že ono světlé srdce má každý lalok z jiného materiálu! Tušíme, že na povrchu Pluta jsou různé ledy: od vodního, přes dusíkatý, metanový, amoniakový a podobně. Působením slunečního UV záření z těchto ledů vznikají takzvané tholiny. To je souhrnný název pro složité organické molekuly nebiologického původu většinou v odstínech oranžové, červené, rezavé a hnědé břečky nebo prachu - to už závisí na konkrétním složení a okolních podmínkách. Takto barevně přehnané snímky umožňují mapovat rozložení různých materiálů a analyzovat chemické složení cizích světů.
Na rozhraní světlé a tmavé oblasti se nyní podíváme v bezprecedentním detailu!
Vítejte v mimozemské krajině:
Chodíte rádi po horách? Pohoří na Plutu rozhodně nikdo neočekával!
Na Zemi hory rostou zejména díky pohybům tektonických desek nebo vulkanickou činností. Co vyzdvihlo kopce v tak exotickém prostředí Pluta, je záhadou. Za nízkých teplot se tu vodní led chová podobně, jako u nás tvrdý kámen. Oproti tomu jiné substance s teplotami tání poblíž hodnot, které se vyskytují na Plutu, mohou nabývat struktur podobných našemu bahnu. Vodní led je tak jediný materiál dostatečně pevný na to, aby v tamních podmínkách udržel takové hory.
Na druhou stranu je tady nízká a navíc nerovnoměrná přitažlivost na povrchu. Alespoň teoreticky by totiž zafixovaná pozice Charonu nad Plutem měla způsobovat o něco větší přitažlivou sílu na polokouli od Charonu odvrácené, což je ta výše zobrazená. Nehomogenita vnitřní struktury Pluta asi může tento efekt přebít, na to by byl potřeba přesný matematický výpočet..
Každopádně natolik exotická planeta nám jistě připraví nejedno překvapení a třeba jsou ve hře procesy, které si zatím ani nedovedeme představit. Jeden dosti převratný objev už z těchto snímků ale vyplývá: Není potřeba gravitačního slapového namáhání od jiného velkého tělesa (jak jsme si představovali, že to funguje u měsíců plynných planet), aby mohla být malá ledová koule geologicky aktivní.
Na druhou stranu je tady nízká a navíc nerovnoměrná přitažlivost na povrchu. Alespoň teoreticky by totiž zafixovaná pozice Charonu nad Plutem měla způsobovat o něco větší přitažlivou sílu na polokouli od Charonu odvrácené, což je ta výše zobrazená. Nehomogenita vnitřní struktury Pluta asi může tento efekt přebít, na to by byl potřeba přesný matematický výpočet..
Každopádně natolik exotická planeta nám jistě připraví nejedno překvapení a třeba jsou ve hře procesy, které si zatím ani nedovedeme představit. Jeden dosti převratný objev už z těchto snímků ale vyplývá: Není potřeba gravitačního slapového namáhání od jiného velkého tělesa (jak jsme si představovali, že to funguje u měsíců plynných planet), aby mohla být malá ledová koule geologicky aktivní.
Pojďme prozkoumat jednotlivé snímky mozaiky v původním monochromatickém zobrazení bez dodatečného kolorování:
Tříkilometrové horské štíty pojmenované Norgay Montes (po šerpovi, který doprovodil prvního člověka na Mount Everest). Pohoří pravděpodobně z vodního ledu zmrzlého doslova na kost se nachází prakticky na rovníku v oblasti vždy odvrácené od měsíce Charon.
Credit: NASA/JHUAPL/SWRI
Fantastický detailní pohled na rozhraní několika zcela odlišných povrchů. Původní tmavá pokráterovaná krajina vlevo. Vprostřed hrubší světlá námraza či poprašek postupně zaplňující dna kráterů, ale nedosahující na holou tmavou vyvýšeninu. Dále zničehonic vyrůstající pás přes kilometr vysokého pohoří. Zdá se mi to, nebo na vrcholcích těch hor vidím kaldery? Nebo jsou ty kopce jen mrznutím vytlačený led? Možná, protože vpravo vidíme začátek hladké pláně vymrzlé do polygonálních segmentů!
Credit: NASA/JHUAPL/SWRI
Pluto jsme sice vyřadili ze seznamu planet, ale teď se ukazuje, že je (hned po Zemi) planetou snad nejúžasnější a nejrozmanitější! Jestli vás mimozemská krajina ještě neomrzela, rozšíříme si mozaiku o další dva snímky a nahlédneme do širých ledových plání Plutova srdce, na planinu Sputnik:
Úžasná mozaika zobrazující v barvách oboje pohoří a rozsáhlou ledovou pláň vpravo. Ledová pláň je obrovským ledovcem z dusíku (N2) a vyskytuje se tu i zmrzlý oxid uhelnatý (CO), jehož byla v této oblasti naměřená vysoká koncentrace. Rozklikněte si obrázek v plném rozlišení a pokochejte se touto vskutku alienskou krajinou :)
Na závěr ještě výše uvedená mozaika bez kolorování zasazená do okolního kontextu:
Credit: NASA/JHUAPL/SWRI
Již v pátek 24.7. ve 20:00 začíná tisková konference s prezentací nových dat, nenechte si ujít tyto historické události při odhalování neznámého vzdáleného světa. Naladit tiskovku lze třeba na NASA.tv.
Žádné komentáře:
Okomentovat