Necelý měsíc poté, co Mike Brown a Konstantin Batygin rozvířili úvahy o dalších světech Sluneční soustavy, zůstává oficiální počet planet stále na osmi. Prohledávání archivních dat prozatím žádného skrytého člena Soustavy neodhalilo, ovšem nepřímé důkazy jeho existence jsou přesvědčivé. Uloví někdo vzdálenou devátou planetu?
Brown a Batygin vydali 20.ledna 2016 vědeckou práci s názvem "Evidence for a Distant Giant Planet in the Solar System" tedy 'Důkaz pro vzdálenou obří planetu ve Sluneční soustavě'. Ve zkratce se tato publikace zabývá extrémně protáhlými oběžnými drahami některých velmi vzdálených planetek. Poukazuje na neobvyklé shlukování těchto drah jedním směrem a na základě modelování dochází k závěru, že příčinou téměř výlučně musí být gravitační vliv veliké dosud neobjevené planety.
Prim mezi zkoumanými planetkami hraje Sedna. To je tisíci kilometrová trpasličí planeta, která svojí oběžnou dráhou zamotala hlavy astronomům už před několika lety. V nejbližším bodě svojí dráhy je totiž Sedna pořád tak daleko od Slunce, že je stále mimo dosah Neptuna, který svojí gravitací ovlivňuje dráhy běžných těles Kuiperova pásu (největším z nichž je Pluto). V protilehlém bodě pak Sedna odlétá ještě dvanáctkrát dál.
Už dříve se uvažovalo, že takto vytáhnout orbitu Sedny, by mohla třeba vzdálená masivní planeta, ale to byla pouze jedna z hypotéz. Navíc kosmický infračervený dalekohled WISE doslova proskenoval celou oblohu a do značné vzdálenosti od Slunce prakticky vyloučil existenci dalších planet velikosti Jupitera.
Ovšem s objevem dalšího malého tělesa s podivně sednoidní dráhou (2012 VP113) se myšlenka deváté planety znovu vzkřísila. Skoro přesně před rokem jsem se o tom zmiňoval na konci hned prvního článku tady na blogu.
Mike Brown se vnějšími oblastmi Sluneční soustavy zabývá dlouhodobě - jeho přičiněním bylo Pluto 'vyřazeno' ze seznamu plnohodnotných planet, když objevil několik Plutu podobných trpasličích planet za drahou Neptunu - v Kuiperově pásu, jehož i samotné Pluto je evidentně součástí. Při dalším zkoumání dálav našeho planetárního systému si Mike spolu s Konstantinem všimli, že kromě Sedny a 2012 VP113 mají další čtyři malé planetky podobně stočené excentrické orbity. Z tohoto shlukování drah a na základě propočtu orbitálních rezonancí pak vypočítali pravděpodobnou dráhu mnohem masivnější planety, která si tato menší tělesa 'napásla' na jednu stranu.
Celá klasická Sluneční soustava až po Neptun je v tom světlém bodě uprostřed obrázku. Fialově je naznačena extrémní dráha trpasličí planety Sedna a růžově podobně orientované dráhy menších planetek. Devátá planeta (oranžově) by pak měla Slunce obíhat na dráze protažené opačným směrem než pozorovaný shluk a měla by mít hmotnost okolo deseti Zemí (tedy o něco méně než Neptun).
Za prvé se ukázalo, že taková planeta by byla co do jasnosti mimo možností výše zmíněné přehlídky WISE, která by si ji nevšimla, a tak Devítka skutečně může existovat a nepozorovaně pomalu obíhat daleko za ostatními známými planetami. Stále jde ale pouze o teorii. Pravděpodobnost, že se protáhlé oběžné dráhy takto shluknou náhodou, je sice velmi nepatrná, přesto samy o sobě jako důkaz nestačí. Správná teorie by měla předpovědět efekty, které půjdou ověřit dalším pozorováním, jenž teorii potvrdí nebo vyvrátí.
Pokud přidáme planetu Devět do sofistikovaných matematických modelů vývoje Sluneční soustavy, ukáže se, že kromě oněch seskupených drah sednoidů by měla Devítka svým gravitačním vlivem vyprodukovat skupinu těles s ještě extrémnějšími drahami orientovanými kolmo na ostatní. Při nahlédnutí do seznamu známých vzdálených těles Mikeovi a Konstantinovi spadla čelist. Taková skupina těles skutečně existuje! Od předpovědi k potvrzení uběhlo asi pět minut...
Modře naznačené orbity pěti tzv. vzdálených perpendikulárních kentaurů tvoří jakási kolmo orientovaná 'křídla' k orbitě deváté planety. Tito vzdálení kentauři jsou tělesa s excentrickými drahami, které ovšem zasahují hlouběji do Soustavy a kentauři tak přichází do styku s plynnými planetami. Podle modelů je taková setkání občas mohou gravitačně vymrštit z roviny 'křídel' vytvořených Devítkou i při zachování kolmé orientace jejich dráhy. Vzhledem k tomu, že i taková tělesa byla v minulosti pozorována, zdá se, že do sebe všechno zapadá.
Přesto pracujeme stále jen s malým vzorkem dat - šest seskupených sednoidů a pět kolmých kentaurů je pouze mizivé procento z celkové populace malých vzdálených planetek. I proto Mike pokračuje v porovnávání protáhlých oběžných drah a výsledky stále více svědčí pro existenci planety Devět. Pokud si třeba vyneseme dráhy známých těles, která mají perihel mimo Neptunův vliv a zároveň afel v oblasti teoretického vlivu Devítky, vypadá to, jakoby si nějaká velká planeta skutečně držela svoje stádo planetek pěkně zkrátka.
Nebylo by to poprvé, co se někdo pokusil 'vypočítat' planetu. Historie pamatuje ve skutečnosti několik pokusů s mnohdy až paradoxními výsledky. Všeho všudy - v případě Vulkánu jsme se spletli úplně - v případě Ceres i Pluta jsme hledali něco, co tam nebylo, a našli jsme něco úplně jiného - a konečně v případě Neptunu to byla trefa přímo do černého. Doufejme, že příběh planety Devět dopadne spíš jako Neptun než jako Vulkán, ale osobně bych se nedivil, kdybychom místo Devítky našli něco zcela nečekaného : )
Žádné komentáře:
Okomentovat