30. dubna 2015

Pluto získává tvar


   Rok trpasličích planet nabírá na obrátkách! Zatímco družice Dawn snímkuje Ceres - trpasličí planetu ještě relativně nedaleko Země - ve vzdálených končinách Soustavy až za říší ledových obrů Urana a Neptuna, kde Slunce září jen jako zlatý drahokam na tmavé obloze, se schyluje k historickému setkání s jinou trpasličí planetou. 

   Kolem Pluta v červenci prosviští sonda New Horizons a doufejme, že nám pošle spoustu zajímavých informací o tomto největším zástupci vzdálených mini-planet, roztroušených v Kuiperově pásu. Už teď můžeme pozorovat, jak se z dalších 'teček na obloze' stávají kosmické světy. Snímky určené k navigaci sondy New Horizons vstříc bohu podsvětí zachycují samotné Pluto i jeho poměrně velký měsíc Charon, jak kolem sebe obíhají. Připoutejte se :) Z těch několika srandovních pixelů během tří měsíců vyrostou dosud neviděné planety!

Credit: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Southwest Research Institute 
 

29. dubna 2015

Mrazivá krása


   Průkopnická kosmická sonda Dawn od 23. dubna obíhá trpasličí planetu Ceres po kruhové polární dráze 13 500 km nad jejím povrchem. Zde je první uveřejněný snímek z kampaně RC3 (Rotation Characterization):

Credit: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

   Člověk pomalu neví, jestli má být víc fascinován úžasným kusem techniky, který inženýři navrhli a postavili, aby křižoval kosmickým prostorem a v nedosažitelných dálavách Sluneční soustavy mapoval cizí světy, nebo obdivovat mrazivou krásu Božího stvoření skrze snímky vzdálené planetky, které nám tento robot posílá. Možnost sledovat v přímém přenosu objevování světa, který dosud takto nikdo nespatřil, je jednou z výsad dnešní podivné doby. Stejně tak to, že máme čas si takové snímky prohlížet namísto starostí o jídlo, střechu nad hlavou či zuřící válku, je výsadou oblasti i doby ve kterých žijeme. Važme si tedy hlavně světa, po kterém chodíme. Važme si naší Matky Země a hojností, které nám poskytuje. Vždyť ostatní světy, které (zatím) zkoumáme, jsou tak nehostinné!

   Samotná Ceres je tělesem vskutku unikátním! Je to k Zemi nejbližší trpasličí planeta - ostatní trpaslíci obíhají až daleko za Neptunem. Ve skutečnosti v oblasti mezi Sluncem a Neptunem je Ceres jediným kulovým tělesem, které obíhá Slunce po samostatné dráze, aniž bychom ho řadili mezi tradiční planety. Svým průměrem bezmála tisíc kilometrů odpovídá některým ledovým měsícům obřích planet. Ceres ale obíhá kolem Slunce, nikoli kolem jedné z ostatních planet, takže mezi měsíce jí taky zařadit nelze. Jakožto první objevené menší planetární těleso ve Sluneční soustavě nese Ceres číslo '1' v katalogu planetek (minor planet). Jelikož obíhá v Hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem (Main asteroid belt), říkáme jí také někdy největší asteroid. Nebo král asteroidů, protože ostatní asteroidy jsou "šutry" velikostí řádově v metrech a kilometrech, jen výjimečně ve stovkách kilometrů. Na poměry pásu asteroidů má Ceres vysoký podíl vodního ledu. Přesto ne tolik, jako zmíněné ledové měsíce. Navrch jsou tu neobvyklé světlé skvrny na povrchu, které vytrvale odolávají stále se zvyšujícímu rozlišení kamer přibližující se družice... Výzkum právě začal, takže se můžeme těšit na rozličné nové poznatky, nečekané objevy a další střípky vědění.

   Jako každá planeta a každý měsíc, představuje Ceres jedinečný díl soukolí naší Soustavy. Je to jeden z mála ostrůvků rozmanité krajiny, geologických divů a přírodních krás v nekonečné černi kosmické prázdnoty.

21. dubna 2015

Jasné skvrny stále nejasné


Credit: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA/Emily Lakdawalla

   Sedmá optická navigační kampaň (OpNav7) přináší opět o něco ostřejší pohled na trpasličí planetu Ceres. Ze vzdálenosti asi 22 000 km se díváme na její severní pól. Průzkumník Dawn pomalu sestupuje na první stabilní kruhovou orbitu 13 500 km nad povrchem, kde setrvá tři týdny, aby v květnu zahájil spirálovitý sestup na ještě nižší dráhy - na lov detailů mimozemské krajiny.


   S každou sérií snímků se objevuje více podrobností a odkrývají se jemnější detaily. Co si ovšem spolehlivě udržuje nádech nepoznaného, je od samého začátku neobvykle jasná skvrna 20° severně od rovníku. Nejdříve na povrchu "vyskákalo" několik dalších světlých skvrn a zanedlouho se ta nejjasnější "rozpadla" na dvě. Kráter s oněmi dvěma jasnými body se objevuje vpravo v druhé půlce animace.


  Pořád je nejisté, jestli jsou světlé útvary rozlišeny, nicméně když vystupují ze stínu, zdá se, že několik pixelů skutečně zachycuje reálný objekt a nejen přesaturované pixely z jasného bodového zdroje jako v předchozích sekvencích. Rozlišení snímků je lehce přes dva kilometry na jeden pixel. Kráter, ve kterém se jasné skvrny nacházejí, má průměr asi 90 km.






Credit: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA


16. dubna 2015

Cereální srpek


   Ceres, desátého dubna, 33 000 kilometrů nad severním pólem k nám nejbližší trpasličí planety, se robot Dawn po spirále přibližuje k tomuto unikátnímu tělesu. Jako ochutnávku exotické krajiny, která se nám začíná odkrývat, si můžeme všimnout nerovností povrchu vystupujících nad okraje disku planetky, při rotaci mizejících ve stínu noci nebo na odvrácené straně Cerery. Krajina konečně získává trojrozměrný charakter a my můžeme poznávat, popisovat a pojmenovávat hory a údolí, valy a útesy, zlomy a kaňony a pánve a krátery dalšího mimozemského světa.

Credit: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
 

15. dubna 2015

Barevná Ceres


   Na základě snímků se zeleným, modrým a infračerveným filtrem byla vytvořena základní barevná mapa trpasličí planety Ceres. Barvy sice nevystihují podobu, kterou by vidělo lidské oko, ale za to dobře zachytí rozdíly ve složení povrchu Cerery. Poměrně vysoká diverzita materiálu je dobrou zprávou pro geology, kteří tak mají k dispozici další planetární svět, jenž očividně spoluformovaly aktivní procesy a jehož poznáváním přibudou další střípky do mozaiky obrazu o Sluneční Soustavě.


Credit: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

   Zajímavá je situace ohledně teplotní mapy, zejména kolem světlých skvrn. Většina z nich se chová podle očekávání: Světlejší místo na povrchu odráží vice slunečního záření než tmavší okolí, pohlcuje tak méně tepla a na teplotní mapě se ukáže jako zřetelně chladnější místo (první řádek obrázku).
   Naproti tomu nejjasnější světlá skvrna, která se pod vyšším rozlišením ukázala jako dva světlé body v jednom kráteru, teplotně vůbec nevybočuje z okolního terénu (druhý řádek obrázku). To může být dáno tím, že se jedná o skutečně velmi malé ale hodně jasné útvary, které se při stávajícím rozlišení snímků teploty neprojeví. Může jít o depozity soli, obnažený vodní led, ve hře jsou aktivní výtrysky podpovrchového materiálu nebo i něco zcela nečekaného... Však jde o jinou planetu :) Jiný svět, jehož tajemství právě odkrýváme!

Credit: NASA/JPL-Caltech/UCLA/ASI/INAF

zdroj: Dawn's Ceres Color Map Reveals Surface Diversity

13. dubna 2015

Saturnovy dětičky


   Tak fantastický a přesto zcela skutečný je svět obří planety Saturn, jeho prstenců a ledových měsíců. Pohledy na systém těchto podivných světů nám zprostředkovává americká sonda Cassini, která krouží kolem Saturnu už jedenáctým rokem. Dalších sedm let jí trvalo jenom od Země k Saturnu doletět, přesto po bezmála dvaceti letech v kosmickém prostoru posílá zpátky domů data a snímky vskutku mimozemských krajin

   V nedávné době byla upravena oběžná dráha sondy zpátky do roviny oběhu měsíců, takže přicházejí jedny z posledních snímků těchto rozmanitých světů před koncem mise v roce 2017. Při průletu nad nepříliš zmapovanými oblastmi severního pólu měsíce Iapetus navšívila Cassini naposledy tento prazvláštní dvoubarevný svět:
zdroj: UnmannedSpaceflight.com
zdroj: UnmannedSpaceflight.com

   V únoru se Cassini přiblížila k ledové kouli zvané Rhea. S průměrem kolem 1 500 km je to druhý největší měsíc Saturnu. Barevné rozdíly povrchu jsou mnohem subtilnější, než u výše ukázaného Iapeta.
zdroj: Planetary.org

   Včera na Zemi dorazily snímky z těsného průletu kolem měsíce Dione a už je na světě barevná mozaika! Zmrzlá mimozemská krajina je rozeklaná prasklinami a ledovými útesy. Jaké procesy v minulosti takto rozvrásnily Dionin povrch? Zajmavé je, že druhá polokoule měsíce je bez fraktur, pouze posetá všudypřítomnými krátery.
zdroj: UnmannedSpaceflight.com

   Další návštěvu měla Cassini o víkendu u měsíce Tethys. Svět podobné velikosti jako Dione, tedy kolem 1 100 km, vykazuje mnohem menší barevné rozdíly a namísto potrhané krajiny vidíme jednu z největších impaktních pánví v celé Sluneční Soustavě zvanou Odysseus Basin.
zdroj: UnmannedSpaceflight.com

   Tolik souhrn nejnovějších snímků chladných světů u vzdáleného Saturnu. Mezitím astronomická komunita čeká na nové snímky mnohem bližší ledové koule! První mapování největšího asteroidu totiž právě začíná!