Který ze světů Sluneční soustavy si zaslouží nejvíce pozornosti? Která planeta je nejzajímavější? Který z měsíců má spíš planetární charakter a které z nich jsou jen nudné ledové koule?
Udělal jsem si osobní žebříček těles naší Soustavy od toho nejúžasnějšího až k těm obyčejnějším. Do výčtu jsem zahrnul všechny blíže zkoumané světy vyjma Slunce a čtyř obřích plynných planet. Vynechal jsem menší nepravidelné měsíce, asteroidy a komety (ty si zaslouží vlastní žebříček) a samozřejmě hromadu dosud neviděných vzdálených trpasličích planet.
Země
Pro svoji dynamickou atmosféru, silné magnetické pole, geologickou a tektonickou aktivitu, koloběh vody v přírodě a hlavně živoucí biosféru si naše krásná planeta jistě zaslouží první příčku.
Io
Vulkanicky nejaktivnější těleso Soustavy. Povrch tohoto Jupiterova měsíce je den za dnem neustále přetvářen mohutnými sopečnými erupcemi a řekami čerstvého žhavého magmatu.
Titan, Mars, Pluto
Tři složením velmi rozdílná tělesa ovšem s aktivními přírodními procesy. Hustá atmosféra Titanu s kapalinovým cyklem a uhlovodíkovými řekami a jezery na povrchu; řidší marsovské klima s písečnými bouřemi a proměnnými polárními čepičkami; sezónní atmosféra a pohyby ledovců na Plutu.
Venuše
Velmi hustá a dynamická atmosféra ji drží na vyšších příčkách. Pokud se jasně potvrdí dodnes aktivní vulkanismus na povrchu, Venuše se okamžitě zařadí do druhé kategorie hned vedle měsíce Io.
Triton, Enceladus
Měsíce Neptunu respektive Saturnu jsou stále formovány aktivními procesy ve formě gejzírů. S dusíkem prýštícím z Tritonova povrchu si dále pohrává jeho řídká atmosféra, zatímco z nitra Encelada tryská dokonce voda.
Ganymed, Europa
Oba měsíce Jupitera patrně pod svou svrchní krustou skrývají vodní oceány. Ganymed má navíc jako jediný měsíc v celé Soustavě vlastní magnetické pole, Europa zase fascinuje velmi mladým rozpraskaným povrchem.
Měsíc, Iapetus, Charon
Tři měsíce z odlišných končin Soustavy s výraznými geologickými i albedovými útvary na povrchu. Tmavá ztuhlá lávová moře na Měsíci; Iapetus s rovníkovým hřebenem a vysoce kontrastními hemisférami; Charon s útesy, kaňony a tmavým polárním kloboučkem.
Dione, Ariel, Miranda
Tři ledové měsíce s rozpraskaným či dříve pozměněným povrchem. Ariel a Miranda ještě mohou překvapit, až v budoucnu prozkoumáme jejich dosud neviděné polokoule, a třeba se posunou do zajímavější kategorie.
Merkur, Callisto, Ceres
Povrchy těchto tří jinak zcela rozdílných těles charakterizují hlavně impaktní krátery. Merkur má obří kovové jádro, zatímco Callisto se zdá homogenní a nediferenciovaná. Ceres pak překvapuje světlými skvrnami a náznaky geologie neimpaktního charakteru.
Oberon, Titania
Pramálo je toho známo o Uranových měsících, ale zdá se, že až na pár fraktur povrchu dominují krátery. Některé však s výrazně světlým materiálem vyvrženým po okolí.
Tethys, Rhea, Umbriel
Monotónní ledové koule poseté krátery. Nutno uznat, že Tethys i Rhea mají na povrchu také pár fraktur. Rozlišení fotek Umbriel je na hranici toho, aby ukázalo dokonce i kráterování, natož jiné útvary.
Vesta, Proteus, Mimas
Vesta řazená už jen mezi asteroidy přesto překvapila svou vnitřní diferenciací, díky čemuž se někdy nazývá protoplanetou. Hranatý Proteus už se nezvládl zakulatit vlastní gravitací a představuje tak hranici mezi světy a poletujícími skálami. Nejvýraznější zajímavostí měsíce Mimas je jen jeden větší kráter mezi hromadou obyčejných.
Žádné komentáře:
Okomentovat