Poutníci

   Již od pravěkých dob lidé rozeznávali sedm světel, která pravidelně putovala oblohou mezi hvězdami. Odtud pochází slovo planétés - Wanderers, Poutníci. Planety po většinu lidské historie znamenaly Měsíc, Merkur, Venuši, Slunce, Mars, Jupiter a Saturn. Tak, jak zdánlivě kroužily kolem Země.

   Na počátku moderní historie lidstva si Slunce vyměnilo místo se Zemí. Přišlo o statut planety a začalo se honosit titulem hvězda, zatímco si lidé uvědomili, že kráčejí po povrchu jednoho z Poutníků a umístili Zemi "na oblohu" mezi ostatní planety. Jediná Luna zůstala v představách lidí kroužit kolem Země a zanedlouho Galileo zjistil, že i Jupiter má své měsíce.

   O dvě století později díky úžasnému vynálezu, který zkrotil paprsky světla precizně broušenou optikou, přibyl mezi Poutníky další bod na obloze. Modrozelené světélko se mezi stálicemi oblohy šinulo velmi líně, takže muselo být daleko. Přesto viditelné i nejmenším dalekohledem - muselo jít obří planetu! William Hershel objevil Uran..

   Po dvaceti letech s velkou slávou vstoupila do horoskopů po bok planet Ceres. Krátce nato se však planetární rodina začala rozrůstat závratným tempem, a tak jsme raději vytvořili novou kategorii Poutníků - asteroidy (planetky). Do toho najednou vstoupila matematika. Uran prostě vždycky byl o kousek vedle, než by měl být podle výpočtů orbitální dráhy. Urbain Le Verrier vyřešil odchylku ve výpočtech předpokládáním obří planety za Uranem, která svou gravitací ovlivňuje jeho dráhu. A ejhle, jakmile přesvědčil prvního astronoma, aby se do vypočítaného místa oblohy podíval dalekohledem, obohatil Sluneční soustavu o planetu Neptun. Na dobu jednoho lidského života se výčet planet ustálil na: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun.

   Ani pozice Neptunu ovšem neodpovídaly přesně výpočtům, a tak probíhalo intenzivní hledání deváté planety. Až roku 1930 Clyde Tombaugh objevil Pluto. Záhy se ale vyjasnilo, že Pluto zdaleka nestačí na narušouvání Neptunovy dráhy a že takových menších planet tam musí být víc. Na přelomu milénia nová generace obřích teleskopů skutečně objevila řadu planetárních těles za drahou Neptunu. Pluto přišel o místo v prestižním klubu planet a stal se králem planet trpasličích.

   Zajímavé je, že historie se opakuje a oběžné dráhy nově objevovaných planetek jsou natolik divné, že by bylo nejsnadnější je vysvětlit přítomností jedné nebo dvou hodně vzdálených těles o velikosti Země. Dožijeme se objevu další planety? Do té doby je podoba Sluneční soustavy:

centrální hvězda Slunce

Merkur, Venuše, Země s Měsícem, Mars

trpaslík Ceres  a pás asteroidů

Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a jejich měsíce

trpaslíci Pluto s Charonem, Quaoar, Haumea, Makemake, Eris, Sedna a další

celá rodina obklopena oblakem kometárních jader