Robotický průzkum Sluneční soustavy započatý v šedesátých letech vrcholí! Po pouhých padesáti letech od vyslání prvních meziplanetárních sond prozkoumáváme poslední neznámý svět ve vnitřní Soustavě.
Ceres si však stále drží svá tajemství
...hlavně co se týče záhadných světlých skvrn:
Image Credit: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA
Obrázek pořízený sondou Dawn 19. února ze vzdálenosti 46 000 km odhalil, že Světlá skvrna (v podstatě jediný výrazný útvar na povrchu, který už před lety identifikoval Hubbleův teleskop) jsou ve skutečnosti dva světlé body na dně hlubokého kráteru. Rozlišení tohoto snímku je zhruba 4 kilometry na pixel a rozhodně z něj není jasné, co světlé body vlastně jsou. Protože i při takovém rozlišení skvrna přesaturuje několik pixelů, musí jít o velmi malý útvar s vysokou odrazivostí. S tím, jak se maximální možný rozměr skvrny zmenšuje vlivem zlepšujícího se rozlišení snímků, rapidně roste odhad jejího albeda (kolik odráží světla - dokonale bílý povrch má albedo 100%). Odrazivost povrchu něco napoví o jeho složení. Současné odhady albeda Světlé skvrny jsou kolem 40%, což je mnohem odvážnější, než původní představy, a tak i někteří vědci začínají uvažovat o kryovulkanismu na Cereře. To by ovšem značně zamíchalo naše představy o struktuře a vzniku planet. Kde by se vzala energie k pohánění vulkanických procesů na ledovém a mrtvém tělese, kterým by Ceres měla být? Že 'bude něco trochu jinak' ovšem zjistily už loni pozemské dalekohledy, když nad povrchem Cerery detekovaly vodní páru.
Z dalších zajímavých útvarů je dobře patrná obří impaktní pánev (úplně dole). Dávný dopad velkého kosmického tělesa tehdy jistě otřásl celou planetkou, pochroumal její kůru a rozvrásnil okolní terén. Po miliardách let valy gigantického kráteru sesedly a Ceres se vlastní gravitací znovu zakulatila. Dopadová pánev však dodnes připomíná pradávné kataklyzma. Souviset s ním by mohly i fraktury poblíž menšího kráteru s plochým dnem (doprava nahoru od velké pánve vespod). Popraskala kůra v důsledku dávného impaktu? Možná se jedná o tektonické zlomy podobné těm na ledových měsících Saturnu. K ledovým měsícům se Ceres často přirovnává, nicméně je potřeba si uvědomit, že povrchy ledových měsíců jsou ještě světlejší, než tajemná Světlá skvrna na Cereře, zatímco samotná Ceres je dost tmavá, skoro černá. Ledové měsíce navíc mají hustotu jen o málo větší, než je hustota vody, zatímco Ceres hustotu vody převyšuje více než dvakrát. Proto třeba Saturnův měsíc Tethys s téměř stejným průměrem jako Ceres (~1000 km) má jen poloviční gravitační přitažlivost!
Zdroje informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat