7. února 2015

Sluneční soustava


   Sluneční soustava je oblast Vesmíru, které gravitačně a energeticky dominuje Slunce - životodárná hvězda středního věku, dýchající v jedenáctiletém cyklu. Pán Sūrya osvětlujíc mnoho rozmanitých světů. Oko Nejvyššího Pána Krišny milostivě shlížející na bytosti potácející se hmotným světem.

   Ačkoli většina hvězd putuje vesmírem v párech či větších skupinách (například hned sousední systém sestává rovnou ze tří hvězd), Slunce svého hvězdného kumpána nemá. Společnost mu však vynahrazuje početná skupina menších těles. Zhruba o čtyřicítce z nich se ovšem nesluší říkat, že by byla malá. Jsou to úžasné výtvory zakulacené vlastní gravitací, jež ukazují rozmanité možnosti přírodních zákonů a demonstrují nesmírnou krásu božího stvoření. Tyto jedinečné světy jsou rozesety po celé Soustavě, kterou můžeme rozdělit na několik oblastí: 



centrální oblast


Zde se nachází SLUNCE, které obsahuje 99% veškeré hmoty celé Soustavy.



vnitřní oblast


Obsahuje pět kamenných (terrestrických) světů.
MERKUR
Do vnitřní oblasti také pravidelně přilétá mnoho komet a pro nás pozemšťany je významná kategorie blízkozemních objektů (NEO's), tedy asteroidů křižujících dráhu naší planety.



přechodná oblast


Hlavní pás planetek, kde kromě bezpočtu menších asteroidů obíhá také 'Velká čtyřka'.
VESTA
PALLAS
HYGIEA
V přechodné oblasti se nachází sněžná čára, což je hranice, za kterou již kondenzují těkavé látky, a začínají se objevovat spíše ledové než kamenné světy.

Planetky Vesta, Pallas a Hygiea mají jen kolem 500 km, nejsou zcela kulaté a mnoho těles ve vzdálenějším Kuiperově pásu je i rozměrnějších. Jelikož jsou ale pořád větší než cokoli, co obíhá mezi Sluncem a Neptunem a není planetou nebo měsícem (a také z historických důvodů - po svém objevu byly nějakou dobu považovány za planety), je řadím mezi Světy.



střední oblast


To jsou hlavně čtyři obří (plynné) planety a osmnáct jejich velkých měsíců.
JUPITERIo, Europa, Ganymed, Callisto
URANMiranda, Ariel, Umbriel, Titania, Oberon
NEPTUNProteus, Triton
Nezanedbatelnou populaci střední oblasti tvoří i trojanské asteroidy okupující librační centra zejména Jupiteru a Neptunu a také Kentauři, čili planetky křižující dráhy obřích planet.

Neptunův měsíc Proteus není kulatý ale hranatý. Dostal tak jméno po mytologickém Proteovi, který je pánem metamorfózy. Měsíc Proteus s rozměry kolem 400 km je akorát na hraně mezi nepravidelnými a zakulacenými tělesy.



vnější oblast


Málo probádaná říše trans-neptunických objektů (TNO's), kterým vévodí několik trpasličích planet.
ORCUS
SALACIA
QUAOAR
ERIS
2007 OR10
SEDNA
Vnější oblast lze dále rozdělit na Kuiperův pás, Rozptýlený disk a Odpoutané objekty, jejichž podivné dráhy naznačují existenci vzdálené dosud neobjevené planety.


Orcus a Salacia jsou jedny z prvních objevených světů za Plutem. S průměrem kolem tisíce kilometrů by se daly zařadit mezi trpasličí planety. Oba mají své menší měsíčky (Vanth resp. Actaea). Dvojice Orcus-Vanth obíhá na dráze, která je v podstatě zrcadlově převrácená dráha Pluta, takže se skoro vždy nachází na opačné straně Soustavy, a proto si Orcus vysloužil přezdívku anti-Pluto, byť je ani ne polovičních rozměrů.

Quaoar se po krátkou dobu v médiích honosil přízviskem 'desátá planeta', ovšem svými tisíci kilometry se řadí spíš mezi planety trpasličí. Zajímavá je ale jeho takřka planetární oběžná dráha. Má malou excentricitu (blíží se kružnici více než dráha jakéhokoli jiného trans-neptunického objektu) a i odklon jeho oběžné roviny od ekliptiky je velmi nízký (8˚), menší než má Pluto (17˚) a dokonce i Ceres (10˚). Quaoar je obíhán pár desítek kilometrů velkým měsíčkem pojmenovaným Weywot.

Další dvě trpasličí planety Haumea a Makemake mají už hodně skloněné dráhy. Úhel roviny jejich oběžných drah k ekliptice (inclination) je skoro 30˚. Svými průměry kolem 1400 km se však hravě řadí mezi trpasličí planety. Zajímavá je na nich jejich neobvykle rychlá rotace. Konkrétně Haumea se otočí kolem své osy za necelé čtyři hodiny. To je suverénně nejrychlejší rotace ze všech světů. Rychlejší než atmosféry velkých planet. Dokonce i menší asteroidy rotují pomaleji. To způsobuje, že se Haumea odstředivou silou protáhla do elipsoidu. Takové planetární vejce. Měsíčky Hi'iaka a Namaka doprovází Haumeu a alespoň jednoho souputníka má i Makemake.

Eris je srovnatelné velikosti jako Pluto (~2300 km) ovšem její dráha je protažená stokrát dál od Slunce, než obíhá Země (100 AU), a skloněná je 44˚. To nahrává výrazným sezónním změnám. Eris je doprovázena měsíčkem Dysnomia. Podobně protaženou oběžnou dráhu jako Eris má i objekt označovaný 2007 OR10, který je největším tělesem Sluneční soustavy beze jména. Průměr má okolo 1500 km a obíhá ho jeden měsíček.

Sedna se průměrem pohybuje opět kolem tisíce kilometrů, ale dráhou se nepodobá ničemu, co ze Soustavy známe. Její nejbližší bod ke Slunci je dál, než nejvzdálenější body většiny trpasličích planet a do hlubin kosmu se Sedna noří tisíckrát dál, než obíhá kolem Slunce naše Země. Žádné měsíčky jsme kolem Sedny neobjevili.

Extrémní dráha Sedny a dalších TNO's naznačuje existenci podstatně větší planety kdesi v hlubinách Sluneční soustavy. Bude temná ledová 'Země' devátou planetou? Nebo tam číhá něco monstróznějšího? Objev dalšího plynného obra v gravitačním svazku se Sluncem s potenciální rodinou měsíců by byl naprosto fascinující!



okrajová oblast


Tu by měl tvořit hypotetický Oortův oblak, jenž je domovem ledových komet a, kdo ví, možná i něčeho většího.



A na závěr ty nejzajímavější světy:
- Pouze osmnáct světů s průměrem přes 2000 km: 1 hvězda, 8 planet, 7 měsíců, 2 trpasličí planety
- Pouze šest kamenných světů s atmosférou: Venuše, Země, Mars, Titan, Triton, Pluto
- Pouze čtyři mají v současnosti aktivní geologické procesy: Země, Io, Enceladus, Triton
- Pouze dva mají koloběh kapaliny v přírodě: na Zemi koluje voda, na Titanu zase metan
- Pouze jediná Země hostí největší div Sluneční soustavy: lidskou civilizaci

Světy dle geologické atraktivity & Žebříček krajin
Planety známé neznámé & Navštívené světy

aktualizováno: 7.7.2017

Žádné komentáře:

Okomentovat